Házená TJ Sokol Praha Vršovice

TOTÁLNÍ VÝBUCH V BOHNICÍCH

Sestava: Sweety, Zuzka - Paty - 5, Cvrček - 6, Kristýna, Bety - 2, Lucka, Šíša, Eli, Kája.

 Po týdnu jsme se opět vraceli na ZŠ Glowackého, kde nás tentokráte čekalo družstvo Kobylis B. Jeli jsme tam s ambicemi na vítězství, protože tento soupeř je na naší výkonostní úrovni a určitě je k poražení. A když se k tomu přidal ještě fakt, že jsme s tímto soupeřem dostali na podzim nakládačku na domácím hřišti o třináct branek a to utkání bylo vyloženě ostudou, tak jsme chtěli určitě uspět. Totot velké odhodlání bohužel nesdílela asi naše aktuá.lně nejlepší střelkyně v soutěži a i jedna z nejlepších v rámci celé tabulky střelkyň Šimi, která se k utkání vůbec nedostavila. Důvody které při pátrání po ní pak sdělila byly k neuvěření. I při této absenci byly holky odhodlány v utkání zvítězit. Bohužel je tato bojová nálada opustila zároveň s prvním hvizdem rozhodčích. Na hřiště nastoupilo šest ustrašených holek, které se bály cokoliv vymyslet. Naopak soupeřky do zápasu vstoupily dobře a hned se ujaly vedení 2:0. Pak jsme sice využili zásluhou Paty "rychlý" protiútok, ale soupeř hned odpoveděl dalšími dvěma brankami a ve 13. minutě to bylo 4:1 v náš neprospěch. A to jsem mohli hovořit o štěstí, když jediná hráčka soupeře, která se prosazovala jednou a tou samou kličkou a hrála na pravé spojce dělala neustále kroky a rozhodčí jí to naštěstí pískali a proto branky neplatily. V některých případech, které už unikly pozornosti rozhodčích to zachránila na poslední chvíli svým zákrokem Sweety. Pak naštěstí přišel na Kobylisy určitý útluma když najednou se holky začaly více pohybovat a chodit do volného prostoru na pozici spojek, tak se začaly prosazovat. Šnůrou čtyř branek jsme skóre utkání otočily a poločas vyhráli 5:4. V přestávce jsme holkám důrazně vysvětlovaly, že není možné abay předváděly to co předvádějí, protže na to se koukat nedalo. Nabádali jsme je k podstatně větší aktivitě a že mají konenčě začít bránit, protže to byla hrůza. Jako bylo v poslední době zvykem, tak po nástupu na hřiště si začali slečny dělat opět co chtějí a skoro úplný opak než jsme jim s pavlem říkali. V útoku jsem si jen přihrávali a čekali, než nám soupeř sebere míč. tebn toho dokázal využít a dvěma brankami opět otočil skóre ve svůj prospěch. pak to probíhalo stejně jako v prvním poločase, kdy jsme odpověděli jednou brankou a další dvě jsme inkasovali. V obraně jsme neustále nebyli schopni ubránit jednu a tu samou hráčku a to se na ní vystřídala nejprve Kristýna s Luckou v prvním poločase, pak Bětka se Cvčkem ve druhém. Bohužel teď už začaly ty branky platit, protože si dokázala ta holka dávat pozor na kroky a chodila naší obranou jak nůž máslem. I přes naši tragickou obranu a otřesnou hru v útoku se občasnou střelbou pdařilo paty nebo Cvrčkovi prosadit a proto jsme celkem drželi se soupeřem krok co se týče skóre. Také zásluhou velkého štěstí, když každá druhá střela soupeře skončila na tyči nebo na břevně. Na posledních pět minut jsme na nejlepší hráčku soupeře nasadili přímou osobku, což mělo pozitivní dopad jen částečně a i tak dělla Cvrčkovi velké problémy. V závěru nám opět přálo štěstí a také nás podržela pár zákroky Zuzka. V útoku se dokázala dvěmi pěknými trefami prosadit i Bětka z prostoru levé spojky.

Nakonec jsme snad zázrakem a díky ohromné dávce štěstí "vybojovali" nezasloužený bod za  remízu 13:13.

I přes tento bod jsme byli s pavlem z našeho výkonu těžce zklamáni a společně s neomluvitelnou neúčastí Šimi jsme byli pěkně roladěni na pár dní dopředu. S nervama jsme na tom byli tak špatně, že nás málem mohli hospitalizovat do místního ústavu.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek